Jak njsem chtěla být ekologičtější
K prvnímu lednu se kolem mě navalilo tolik lidí s tolika předsevzetími, že jsem se rozhodla, že si také jedno dám. A bylo to velice neobvyklé předsevzetí. Rozhodla jsem se, že se stanu ekologičtějším člověkem.
Doposud byl vrchol mého ekologického já, že jsem tu a tam vyhodila PET lahev do příslušného kontejneru. To se ale mělo od základů změnit. Rozhodla jsem se, že začnu chodit na přednášky, které pořádalo EKO centrum v nedalakém městě, začnu třídit odpad a budu kupovat jen BIO potraviny.
S posledním zmíněným jsem hodlala začít hned druhý den. Cestou do školy jsem se stavila v naší malé sámošce a byla jsem rozhodnuta si místo normálního jogurtu koupit BIO jogurt, Překvapilo mě ale, že v nabídce na mě sice svítilo "bifidus actiregularis" ze všech stran, ovšem BIO produkty nikde. Neohroženě jsem se zeptala prodavačky, ta mi ale s úšklebkem oznámila, "že to voni teda nevedou". Snažila jsem se rychle na svůj strapas zapomenout a nehodlala jsem se tak snadno vzdát. Ve škole jsem dostala nápad, že bych to mohla zkusit v supermarketu a hned jsem se tam taky po škole vydala.
Tam už mé představy nabyly konkrétních obrysů. S pocitem vítěze jsem chňapla po prvníkm BIO jogurtu, který se namanul a kráčela jsem k pokladně. Nevrlá prodavačka mě požádala o 32 korun. Protočily se mi panenky. Tolik za jeden jogurt?! s úpěním jsem zaplatila a v duchu jsem si musela neustále opakovat, že dělám dobrou věc. Je Vám asi nad slunce jasné, že s BIO produkty jsem skončila.
Večer jsem se utěšovala tím, že splním alespoň eko přednášky. V pátek večer jsem se tedy dopravila do EKO centra na přednášku s názvem: Jak my k ní, tak ona k nám. Dorazila jsem mezi posledními. Všichni seděli na zemi a na svetrech měli nalepenou jmenovku. Než jsem se stačila rozkoukat, už mi jakýsi oplzlý stařík lepil na ňadra jmenovku a ptal se mě na mou přezdívku. nejsem zrovna fanda "vtipných" přezdívek a tak jsem řekla svoje jméno. Stařík něco zamručel, ale napsal jméno na jmenovku. postupně jsem si všimla, že mám na jmenovcxe normální jméno jediná. Vedle mě seděl Rambo z druhé strany Kozel. Za mnou se krčila Borůvka, která si neustále něco šuškala s Mimi. No kam jsem to zase vlezla? Z přemýšlení nad tím, že mám ještě šanci utéct mě vytrhla věta onoho oplzlého staříka: "Vítejte milí přítelé," řekl a rozpřáhl ruce "jsem rád, že se Vás tu sešlo tolik". Pak nás požádal ať utvoříme čtyřčlenné skupiny. Nezapojila jsem se do všeobecné vřavy a prostě jsem počkala, kdo na mě zbyde. Ocitla jsem se tedy ve skupině s Kozlem, Amy a Terry (tyto dvě slečny se úpěnlivě snažily vypadat jako z americké komedie a taky se tak chovat). Řekla jsem si ale, že nebudu dělat ukvapené závěry. Náš přednášející, již zmíněný oplzlý stařík, si dal přezdívku Čmelák a vyzval nás, ať napíšeme co nejvíc důvodů, proč by se nám měla naše planeta pomstít, a za co by nás měla odměnit. Otrávilo mě to. Myslela jsem si, že budu poslochat, jak uchovat naši Zemi v tomto, nebo lepším stavu a ne že budu něco vymýšlet. Přišla jsem si jako školačka v páté třídě. Shromáždili jsme se tedy do kroužku (Kozlovi příšerně smrděly nohy) a začali jsme vymýšlet. Kozel se nás zoufale snažil pobavit absolutně trapnými vtipy (pojala jsem podezření že byl na přednášce na lovu) a Amy s Terry chtěly mít všechno podtrhané barevné a přehledné (výsledkem samozřejmě bylo, že se v tom nevyznaly ani Amy s Terry)
Asi po deseti minutách nás Čmelák vyzval, abychom všem předvedli, co jsme vymysleli. Odpovědi se víceméně opakovaly a po druhé skupině už jsem se začala nudit. Po "prezentaci" začala samotná přednáška. Šlo o to, že nás Čmelák neustále obviňoval, vyhrožoval, lítal kolem své prezentace a nakonci nám s úsměvem oznámil že doufá, že jsme si to užili stejně jako on a že zase někdy přijdeme. V duchu jsem si myslela: tak to ani náhodou.
konečně jsem vyběhla z EKO centra s jedinou myšlenkou. tak tam už se nevrátím.
A tak vlastně má veškerá snaha o to, být ekologičtější, skončila. Už jsem zkrátka neměla dost sil na předražené jogurty, ani na úchylné čmeláky. Budu prostě dál žít tak, jak jsem žila doteď a bude to rozhodně přinosnější pro mou psychiku i pro mou peněženku (zamopěla jsem totiž ještě opomenout, že přednáška v EKO centru mě vyšla na 360 korun) a Vám radím to samé.